Červen 2009

Kluk co hraje na klávesy-2.Kapitola

29. června 2009 v 15:33 Originálky-Kapitolovky
Když jsem se vzbudil Pavla sem vedle sebe nenahmatal.Vyletěl sem z postele, oblékl se a šel jsem ho hledat.Našel jsem ho v obýváku jak se dívá na televizi.Přisedl sem si a díval se s s ním.
Když film skončil vypl televizi a podíval se na mě s touhou v očích.Já se na něj překvapivě podíval a pak se na něj usmál.Bral to jako svolení jestli se to dá tak říct a vrhl se na mě a začal mě líbat na krku.Pak se chtěl přesunout níž ale bránilo mu v tom moje tričko, tak mi ho vyslékl a přesunul se níž až k mojí bradavce tu jemně obkroužil a pak jí skousl a to samé udělal i s tou druhou.Pak se přesunul k lemu mých kalhot.Pokračoval by ale já chtěl převzít iniciativu a tak jsem ho chytl za ramena on se na mně překvapivě podíval ale v tom sem ho strhl pod sebe.Udělal sem to samé co on mě a potom se přesunul k lemu jeho kalhot.Kalhoty sem z něho "strhl" a trenky taky.Teď pode mnou ležel v celé své kráse (už podruhé).Sklonil sem se k jeho klínu a vzal ho celého do úst a začal pohybovat hlavou a slyšel jeho slastné steny a nakonec moje jméno když vyvrcholil.Pak jsem ze sebe sundal všechno své oblečení, podíval se na něj a viděl sem jak s radostí kývl.Pomalu sem do něj pronikl a čekal sem až si zvykne na spojení našich těl a pak sem začal přirážet.Když jsem vyvrcholil lehl sem si vyčerpaně vedle něj.

Kluk co hraje na klávesy-1.Kapitola

29. června 2009 v 15:29 Originálky-Kapitolovky
"Ahoj jsem Erik a budu vám povídat nebo spíš vám napíšu co se mi stalo díky koncertu na který sem původně nechtěl jít."
Jdu do kulturního domu na koncert různých talentů kterým já říkám muzikantíci.
Právě sem se usadil a čekal na první vystoupení.
Po dvou hodinách:
"Takže pomalu se blížíme ke konci spíš tu máme poslední vystoupení našeho nejlepšího talenta který bude hrát na klávesy písničku Another day in paradise od Phila Collinse a jmenuje se Pavel"
"Konečně poslední vystoupení" pomyslel sem si.Díval sem se před sebe a v duchu si myslel:
"Ten by stál za hřích"a olízl jsem si rty.Pavel začal hrát a když jsem se na něj podíval jak klidně a uvolněně hraje bez žádné trémy divil jsem se.V tu chvíli když hrál jakoby se ve mně něco probudilo a ani nevím proč sem si vzpomněl jak sem k narozkám dostal nové kolo a byl šťastný.Když přestal hrát diváci jen tleskali a ten zuřivý potlesk mě také donutil tleskat ale když potlesk skončil zvedl se ze židle uklonil se a zmizel z Kulturáku tak rychle že sem to ani nepostřehl ale hned jak jsem si uvědomil že je pryč okamžitě sem se zvedl a běžel za ním a zastavil sem se až před kulturákem.Chtěl jít už dál ale já na něj z plných plic zavolal:
"Pavle počkej" on se na mě s údivem v očích podíval a já k němu přišel a řekl mu:
"Promiň že sem na tebe tak zakřičel ale potřebuju ti něco říct"
"Dobře ale nejdřív tvoje jméno!" řekl rázně.
"E-erik"
"Erik?"
"Jo proč ten udivený pohled?"
"Příjmení tvoje rychle"
"Pavelka proč?"
"Pavelka?aha tak já ti mám něco vyřídit a to tohle."dal mi facku.
"Co to bylo?" zeptal sem se naštvaně.
"To bylo od mého bratra Lukáše"
"Lukáše?"
"Jo a kdyby sis nemohl vzpomenout Lukáš Mladý!" řekl naštvaně.
"Mladý aha už sem si vzpomněl a co sem mu provedl?"
"Rozešel ses s ním kvůli tomu a že začal na něco hrát a tys tyhle lidi nazýval muzikantíci tak proto ti mám vyřídit tu facku a sem tu ještě kvůli něčemu" usmál se na mě a podal mi ruku.
Já ji s vděčností přijal a zeptal se ho:
"A kvůli čemu tu jsi" přiblížil se mi k uchu a s vášní v hlase řekl:
"Chci tě Eriku strašně moc a podle toho co můj bratr říkal si v sexu dobrý tak si aspoň trošku užiju chápeš" dořekl a odtáhl se ode mě.V tu chvíli sem se usmál a odpověděl mu tím způsobem jako mi tohle on řekl. Naklonil sem se ke jeho uchu a řekl mu:
"Dobře s tím souhlasím" on se usmál a řekl ať jdu za ním.
Po půlhodině jsme dorazili k malému domku a on mě pozval dál.Dům byl pěkně a úsporně zařízený a tak hned když jsem vešel zavedl mě do ložnice a povalil mě na postel a začal líbat.
Z jeho polibků byla cítit vášeň a hlavně touha.Když nám už docházel vzduch odpojili sme se od sebe a on mě začal líbat na krku a jel níž a já slastně vzdychal.Zastavil se však u lemu mých kalhot.Velmi rychle mi je stáhl, tak i trenky.Podíval se na mě se zvědavostí a já ten pohled nevydržel a zčervenal sem.On se na mě podíval a úšklebkem se zeptal:
"Snad by si se přede mnou nestyděl a navíc nemáš za co"
"Dě-děkuju"nic jinýho sem nedokázal říct.On se mě hned na to zeptal:
"Už můžu?"
"Jo" hned na to se sklonil k mému rozkroku a vzal ho celého do úst já jen slastně vzdychl když začal pohybovat hlavou.Po chvilce sem vyvrcholil ale teď byl na řadě on.Roztáhl mi nohy a já přesně věděl co chce udělat.Pomalu do mě vnikl, počkal až si zvyknu a začal přirážet.Za chvíli vyvrcholil taky a svezl se vedle mě na postel.V objetí ani nevím proč jsme oba usnuli.

Tuhle písničku hrál

Neúprosné čekání-3.Kapitola

29. června 2009 v 15:25 Naruto-Kapitolovky
"Jj ahoj" řekl Sasuke a odešel s Mihoko k sobě domů.
Naruto zašel za roh s hlavou svěšenou a už už chtěl jít do květinářství za Ino které ochotně slíbil pomoct.Najednou ho ale někdo zastavil a zakryl mu oči a zeptal se:
"Kdo je?"Narutovi v tu chvíli poskočilo srdce ale jak uslyšel pro něho tak známý hlas uklidnil se.
"Shikamaru"vydech úlevně
"Ale snad by ses mě nebál"řekl Shikamaru pobaveně.
"Ne nebál ale kdo by se nelek když na něho takhle nepozorovaně vybafneš z poza rohu"
"Nehceš jít už se mnou domů"řekl prosebně
"Promiň ještě mám pomoct Ino v květinářství ale to bude hodina a kdyby si chtěl a pomohl tak jen půl hoďky co říkáš"
"Je to sice otrava ale jestli to s mojí pomocí bude trvat jen pul hodiny tak to beru"
"Dobře"řekl a usmál se Naruto.
Naruto a Shikamaru už byli s prací hotovi a mířili si to spokojeně domů a překvapivě nebyli vůbec unavení a jen co dorazili domů Shikamaru se na Naruta vrhl.
"Jdeš na to rychle"řekl Naruto mezi polibky.
Shikamaru se jen pousmál a pokračoval níž a zasypával Narutovo tělo polibky až se zastavil u lemu kalhot.Shikmaru nasměroval Naruta k posteli a tam ho následně položil a svlékl mu kalhoty kde se rýsovala už pěkně velká boulička.Shikmaru po ní přejel a když viděl že jeho milenec zatíná prsty do prostěradla stáhl mu i trenky a a pomalu do něj začal pronikat.Naruto sykl bolestí ale potom slastí když se v něm začal Shikamaru pohybovat zanedlouho Shikamaru vyvrcholil.Naruto se převrátil nad Shikamara a zopakoval to samé co on.
"Miluju tě."řekl Naruto
"Já tebe taky."
Za chvílí oba usnuli společně v náruči a úsměvem na rtech.
Za dva roky:
Shikamaru požádal Naruta o ruku a on s radostí přijal a vzali se.To samé se stalo se Sasukem a Mihoko a Sakura?Ta zemřela při jedné misi (sorry jestli sem teď urazila Sakuřiny oblíbence ale já ji moc nemusím takže velký gomen)
shikanaru.jpg Naruto x Shikamaru image by NarutoFreak12345

KONEC

Neúprosné čekání-2.Kapitola

29. června 2009 v 15:09 Naruto-Kapitolovky
,,Hele Naruto neměl by si chvíli čas?"
,,Hm…měl ale nechci jít nikam s tebou"
,,Proč ne?"
,,Hele Sasuke nedělej pitomýho já znám ty tvoje pokusy." Sasuke moc dobře věděl o čem Naruto mluví.Zhrnem si to.
Před dvěma měsíci:
Naruto šel do obchodu a cestou potkal Sasukeho.
,,Čau Naruto neměl by si mi na mě 5 minut čas?"
,,Mám na tebe 5 minut čas ale pohni nebo mě Shikamaru roztrhne jestli zase přijdu pozdě"
Sasuke se jen ušklíbl.
,,Tak co si.." nedořekl.Sasuke ho políbil.Naruto ho ale odstrčil.
,,Co to děláš?"
,,Jen tohle." Chtěl ho znovu políbit ale přiletěla mu rána pěstí od Shikamara.
,,A-ahoj Shikamaru" koktal Naruto
,,Ahoj Naruto nepůjdeme do obchodu radši společně?"
,,J-jo jasně jen si něco vyřídím se Sasukem" Shikamau zabočil za roh.
,,Co mi chceš udělat Naruto?" zeptal se směšně Sasuke.
,,Nic jen tě varovat"
,,Jo?Před kým?"
,,Před Shikamarem"
,,Proč bych se ho měl bát?"
,,Protože když se naštve ta pěkně zuří a to musím říct že ještě víc než Kyuubi" odešel
Současnost:
,,Jaký pokusy?"
,,Sasuke řeknu ti jednu věc neotravuj mě"
,,Proč?Mě to hrzoně baví"
,,Tak dívej vytvořím ti svou repliku která bude podobná mě ale v jednom ne."
,,Hm…v čem?"
,,Bude to holka"
,,V žádným případě"
,,Tak dobře když teda nechceš ale varuju tě mě nikdy mít nebudeš jasný?"
,,Ale já tě chci"
,,Tak to máš blbý já tvůj nikdy nebudu."
,,No tak dobře udělej mi tu tvou repliku"
,,Hm…taky si myslím"
Naruto vytvořil klona a udělal nezmámé pro Sasukeho znaky a vytvořil uplně stejnou repliku sebe ačkoliv opačného pohlaví.Už chtěl odejít ale Sasuke ho zastavil.
,,Naruto počkej."
,,Co se děje?"
,,Vždyť je to jen klon"
,,Ne není,dívej" Naruto chtěl odvolat ,,klona" jak to říkal Sasuke.
,,Vždyť nejde odvolat" řekl s otevřenou pusou Sasuke.
,,Jo a ještě něco"
,,Co ještě?"
,,Jmenuje se Mihoko."
,,Mihoko?Pěkné jméno hm nakonec si nejspíš zvyknu na to že tě nemůžu mít jenom pro sebe."
,,Taky si myslím čau."

Neúprosné čekání-1.Kapitola

29. června 2009 v 15:05 Naruto-Kapitolovky
Čekám tu před tím stromem před kterým jsme se poprvé políbili.Čekám ale nikde tě nevidím.Slíbil jsi mi to.Slíbil si že jednou přijdeš a už mě neopustíš.Doufám že ten slib splníš Naruto.Jen tak přemýšlím kdy se vrátíš když mě z přemýšlení vytrhne Sasuke.
,,Co se děje Sasuke?" zeptám se znuděně
,,Nevím ale máme se hned dostavit za Tsunade Shikamaru" řekl otráveně
,,Dobře"
U Tsunade v kanceláři:
,,Co se děje že.." nedokončil jsem větu.Něco mě zarazilo.Spíš někdo.
Všichni se na nás (shikamaru a sasuke) usmívali.
,,Na-naruto" řekl jsem překvapeně
,,Ahoj Shikamaru" řekl s úlevou v očích.
Konečně,konečně jsi zpátky,pomyslel jsem si.
,,Kde jsi tak dlouho byl?" řekl jsem mu se slzami v očích a naštvaně.
,,Shikamaru promiň"
,,Za co se omlouváš? Za to že si mi řekl že se jdeš zlepšit v technikách a za chvíli se vrátíš?" křičel sem.
,,To si myslíš že podle mě je 2 a půl roku chvíle?"
,,Možná pro tebe" všichni na mě hleděli s otazníkami v očích.
,,Myslel sem že budeš rád že sem se vrátil" řekl smutně Naruto
,,Myslel si špatně,nejsem rád jen si mi do hlavy vnutil zmatek"
,,Ale Shikamaru nepřeháníš to trošku?" zeptal se mě s údivem Chouji.
,,Nech mě Chouji" řekl sem naštvaně a vyběhl sem z kanceláře jak nejrychleji sem mohl.
Naruto však běžel za mnou.Nemohl mě dohnat tak použil stínové klony.
Stínový kloni mě chytili ale co Naruto udělal s tím sem nepočítal.Políbil mě.
Chvíli sem na něho zíral s otevřenou pusou ale pak mě popadl vztek.
,,Co myslíš že děláš ?" řekl sem vytočeně
,,Políbil jsem tě nebo jsi zapomněl?"
,,Na co?Že si odešel z vesnice a mě tu nechal samotného s domněnkou že se za ,,chvíli" vrátíš?"
,,Ne to jsem nemysle.Myslel jsem to jak sme si dali první náš polibek a jak jsme se milovali."
,,Ne na to jsem nezapomněl ael víš vůbec jak mi to ublížilo?Jak blbec jsem si říkal za 1 měsíc 2,3 při nejhorším 4 bude můj Naruto zpátky, ale zmýlil sem se."
,,Ale shikamaru.."
,,Žádné ale Naruto.Víš jaké to bylo žít s domněnkou že se za pár měsíců vrátíš ale ne ty si se nevrátil za pár měsíců čím myslím 3-4 ne ty si se vrátil až za 2 a půl roku"
,,Shikamaru chápu že to bylo těžké ale já tě miluju."
,,Kdybys mě miloval neudělal bys to."
,,Řekni mi jednu věc co by si ty udělal na mém místě co?" řekl mírně naštvaně.
,,Co bych udělal?Neopustil bych tě jako ty mě"
,,Shikamaru ale věř tomu nebo ne udělal by si to samé co já."
,,Proč bych to dělal."
,,Shikamau vůbec ale vůbec nevíš co sem toho 2 a půl roku dělal." Tahle slova mě zarazila on má pravdu já to nevím.
,,Co si tedy dělal tak neodkladného že si odešel z vesnice a hlavně mi nechtěj říct trénoval sem tohle by si určitě nedělal tak dlouho."
,,Cvičil sem ovládnutí Kyuubiho což se mi povedlo chceš to vidět?"
,,Klidně mě je všechno jedno."
,,Můžeme Kyuubi?" zeptal se Naruto
,,Jasně ať to máme za sebou"
Naruto pustil Shikamara a řekl mu
,,Až ti řeknu začni po mě házet kunaie ale hned jak je hodíš uhni jasný?"
,,Do-dobře" vykoktal Shikamaru
Naruto udělal pár znaků rukou a vedle něho tál z čistajasna kyuubi ale nebyl tam dlouho hned se rozprskl na malé jiskřičky které kolem Naruta vytvořili štít a Naruto zařval
,,Teď"
Shikamaru po něm hodil kunaie a rychlostí blesku zmizel na strom ale kunaie Naruta nezasáhli naopak se zastavili před štítem a obrátili se na strom kde před chvílí stál Shikamaru a rychlostí blesku se obrátili a zabodli se do stromu.Shikamaru na to jen vyjeveně hleděl.
,,Jak si se to naučil Naruto" zářil mu na obličeji nádherný úsměv a v očích měl překvapení.
,,Pomáhal mi s tím Jiraiya"
,,Aha tak to se nedivím."
,,Odpouštíš mi?"
,,Rozmyslím si to….ano nemohl bych se na tebe zlobit když vidím že si celé dva roky nedělal nic jiného."
,,Děkujuuuuu" zařval Naruto a políbil ho.
Shikamaru se jen usmál a polibek opětoval.
Za dva měsíce:
,,Ahoj Naruto" pozdravil Sasuke.
O Shikamarovu a Narutovu vztahu už věděla celá Konoha a velmi jim to přála až na jednoho člověka Sasukeho.
,,Ahoj Sasuke" odpověděl Naruto.

Blbý nápad může vést k lásce-3.Kapitola

26. června 2009 v 16:33 Originálky-Kapitolovky
Byl to už týden co se David vrátil z nemocnice a všechno šlo jako obvykle jen… stala se nepříjemná věc.
Přišli jsme jako každý den se Sárou do školy a když jsme si sedly po chvilce začalo zvonit a do školy vešel nový spolužák.
"Dobrý den děti posaďte se" řekla učitelka a my se posadili.
"Chtěla bych vám představit nového spolužáka jmenuje se Martin a bude s vámi chodit do třídy protože se s jeho rodiči a sestrou přestěhovali a budou zde bydlet"
"Ahoj" zamával na nás Martin a usmál se.
"Martine budeš sedět v pření lavici před Laurou"řekla učitelka a já se v tu chvíli probrala z transu.
"No co třeba bude v pohodě" myslela sem si.
Martin se posadil a v tu samou chvíli se na mě otočil a zeptal se:
"Co je teď zempl nebo děják?"
"Zempl jo a…Laura"usmál sem se na něj.
"Martin to už víš a kdo je ta holka vedle tebe"usmál se šibalsky na Sáru.
"Já jsem Sára ale špatná správa sem zadaná takže si drž odstup"usmála se na něj Sára.
"Ale no tak nejsem hezčí co říkáš" Sára se na něj sjela ho pohledem a podívala se na něj.
"Co říkáš" zvedl obočí a šibalsky se usmál.
"Sorry ty nemáš u mě šanci."
"Aspoň mi řekni kdo je ten kluk a já se s ním o tebe rád poperu"
"Hm…tak za prvé to není kluk ale holka a za druhé jestli chceš vědět kdo to je tak sedí vedle mě"
Martin zbledl a podíval se na Lauru a řekl:
"Fakt?"
"Jo fakt nebo chceš důkaz?"zeptala jsem se.V tu ránu sem Sáru políbila.
Martin teď byl bílý jak stěna a jen nám řekl:
"Hm úžasný ale mě to nevadí já sem sice na kluky ale taky na holky takže v poho."
Mi jen na něj hleděli s otevřenou pusou a potom jsme se ho zeptali:
"Kámoši?"
"Kámoši"odvětil s úsměvem
U mě doma:
"Ahoj Davide" řekla sem s úsměvem když sem vešla do jeho pokoje.
"Ahoj" řekl smutně
"Co se děje" zeptala sem se zvědavě.
"Nic" odpověděl mi a začal usedavě plakat.Přišla sem k němu obejmula ho a znovu se zeptala:
"Co se děje?"
"Patrik…" nedořekl a znovu začal usedavě plakat.Radši už sem se neptala protože sem viděla že je na tom hrozně špatně.
"Počkej Patriku já tě zabiju" myslela sem si v duchu.
"Davide víš co ? uděláme to tak že zítra zůstaneš doma a já tě u učitele omluvím že je ti špatně ano?"
"Dobře děkuju si hodná"
"To je v poho"ještě chvíli sem s ním byla v pokoji a když usnul šla jsem do svého pokoje.
Druhý den ve škole:
Vešla sem do třídy a posadila se na místo a když hodina skončila šla jsem do vedlejší třídy.
Přišla se do Davidovy třídy a hned jsem uviděla Patrika jak se baví s ostatními kluky a usmívá se a v duchu jsem si myslela "No super ty bráškovi zlomíš srdce a ještě si šťastný proč taky ne.".
Když jsem přišla ke stolu Davidova učitele on se na mě jen překvapivě podíval a já mu řekla:
"Dobrý den pane učiteli já jen …chtěla sem omluvit Davida že nepřišel do školy bylo mu trochu špatně tak zůstal dnes doma"
"Jistě to je v pořádku děkuji"odvětil mi s úsměvem a pokynul rukou že už můžu jít.Když jsem už chtěla jít zastavil mě Patrik a zeptal se mě:
"Lauro proč dneska David nepřišel do školy?"
Ve mně to doslova vřelo.
"Tak ty nevíš proč?"začala sem na něho řvát.
"Tak já ti to řeknu..včera sem přišla domů pozdravila Davida a on začal usedavě brečet a jediné co z něho vypadlo když sem se ho ptala co se děje bylo to že řekl tvoje jméno a nic jiného mi neřekl už ti docvakává?"
Patrik se na mě jen překvapeně podíval a potom řekl:
"Já ale opravdu nevím co sem udělal."
"Ty blbečku já ti to řeknu takhle…ještě jednou se přiblížíš k Davidovi tak tě zabiju a už se víckrát neodvážíš na něj ani sáhnout a ještě něco…zapni mozek a mysli co si včera dělal protože…radši nic a ještě jedou ber na vědomí co jsem ti řekla."
S tím sem odešla do svojí třídy a když skončila škola tak jsem rychlostí blesku vyletěla ze školy a šla rychle domů.Vešla sem do Davidova pokoje ale on pořád usedavě brečel já k němu přišla a znovu se ho zeptala:
"Co se děje? A nesnaž se mi neodpovědět ty to ze sebe potřebuješ dostat tak mi to řekni já to pochopím neboj"
"Dobře řeknu ti to třeba se mi trochu uleví"
"Taky si myslím"
"Tak dobře to bylo tak…šel jsem ze sborovny protože si mě zavolala učitelka že chce s něčím pomoct když jsem skončil šel jsem do třídy protože mi Patrik slíbil že na mě počká tak jsem za ním šel a když jsem došel do třídy viděl jsem Patrika jak se líbá s Martinem z vaší třídy a doslova si to užívá a nakonec jsem vyběhl ze školy a pak jsem se zavřel v pokoji a začal sem brečet a potom si přišla ty."
"Aha…ulevilo se ti?"
"Jo a hodně děkuje si ta nejlepší ségra"
"To je v pohodě a ještě něco chceš jít zítra do školy? nemusíš jestli nechceš"
"Jo půjdu a neboj budu v pohodě"
"Dobře v tomhle ti nemůžu bránit"vyšla sem z jeho pokoje a šla jsi udělat úkoly do školy naučit se a šla jsem spát.
Co se stane zítra ve škole mezi Davidem a Patrikem? To bude v dalším díle.






















Patrik

Blbý nápad může vést k lásce-2.Kapitola

26. června 2009 v 16:21 Originálky-Kapitolovky
Šli jsme se Sárou do parku a povídali o všem možném když v tom k nám někdo běží a křičí Lauro,Sáro počkejte.My se zastavíme a hledíme za sebe kdo na nás volá když v tom uvidíme Patrika obě se usmějeme a zeptáme se Patriku co potřebuješ? Patrik k nám přiběhne a řekne skoro se slzami v očích ,,Holky Davida někdo surově zmlátil" já se jen při bráškově jméně jemně otřesu a zeptám se Patrika "Kde je?" on mi odpoví "V nemocnici".
Rozloučím se se Sárou a se slovy "Musím jít za ním nemůžu ho v tom nechat ahoj" odejdu.
V nemocnici:
"Dobrý den kde prosím vás leží David Netopil?" zeptám se sestřičky, ta se podívá na nějaký výpis a odpoví mi: "Na pokoji 215"
"Děkuju"odpovím a běžím k pokoji 215 a ještě za sebou slyším hlas sestřičky
"Po chodbách se neběhá" v duchu si jen myslím: "Neběhala bych kdyby sem tu neměla surově zmláceného brášku".Zastavím se a před sebou vidím pokoj číslo 215.Pomalu otevřu dveře a vidím brášku jak leží na posteli a spí.Hned si oddychnu když vidím že je bráška v pořádku.Jdu k jeho posteli a sednu si na židli když se ale po dvou hodinách nebudí řeknu si že to nemá cenu a lehnu si k němu opatrně abych ho nevzbudila a spokojeně do pěti minut usnu.Když se probudím je další den a bráška už je vzhůru a spokojeně mě hladí ve vlasech a když uvidí že jsem vzhůru zeptá se mě "Ty jsi tu byla celou noc že jj?" já jen pokývám hlavou a usměju se na něj on mi úsměv opětuje a dá mi pusu na čelo.Najednou vejde Patrik a řekne:
"Já snad začnu žárlit" usměje se.My se na sebe s bráškou podíváme udivenými pohledy a hned se začneme smát Patrik se na nás jen podívá a začne se smát taky.Potom přijde k posteli a já mu jen s úsměvem na rtu uhnu a on se posadí na postel vedle Davida a řekne mu:
"Víš jaký si mi nahnal strach?"
"Vím a už to nikdy neudělám slibuju"
"Dobře ale jestli to porušíš zastřelím tě jasný" bráška se na něj jen usměje a políbí ho.
Když se od sebe odtrhnou jako na zavolanou vejde doktor a zeptá se:
"Dobrý den Davide jak se vám daří"
"Je to lepší děkuju pane doktore a mám na vás jednu otázku."
"Ano a jakou jen se ptejte!"
"Kdy budu moct jít domů?"
"Za týden si myslím že vás budeme moct propustit ale musíte se ještě týden po tom trochu šetřit ano?"
"Jistě nebojte se pane doktore" řekl s úsměvem David

































Sára

Blbý nápad může vést k lásce-1.Kapitola

26. června 2009 v 16:14 Originálky-Kapitolovky
Bylo odpoledne a všichni byly ve škole aspoň z naší třídy.Najednou mě napadlo protože jsme měli třídnickou a měli jsme navrhnout nějakou úpravu třídy jakou bysme chtěli.Já sem na nápad přišla tak proč ho nenavrhnout?Navrhla sem:
"Paní učitelko co kdybychom udělali v rohu místnosti nějakou malou místnost na to abychom když chceme měli od ostatních klid?"
"Dobrý nápad Lauro"řekla mi s úsměvem.
"Děkuji"odpověděla sem mile sice jsem učitelku moc dvakrát nemusela ale zkoušela sem to aspoň předstírat.
Za dva dny:
Přišla sem do třídy a hned na mě zamávala Sára moje nej kámojda a taky moje životní láska aspoň pro mě aď du za ní do lavice.Jen co sem si sedla tak se na mě šibalsky usmála.Já se jen zeptala:
"Co je?"
"Tvůj návrh byl schválen" řekla mi s úsměvem.No jo můj návrh byl schválen to je mi teď jedno ach jj kéž by mi řekla že mě miluje jak dlouho o tom už sním.Jak dlouho?Co já vím.
"Aha děkuju že si mi to řekla" odejdu na chodbu a jen co na ni vyjdu smutně se zadívám na stěnu když mě v tom z mého snění vytrhne bráška David moje opora který mě neodstrčil i když ví že jsem na stejné pohlaví mám li to říct slušně a já o něm zase vím že je na kluky a oba jsme na sebe hodní a máme proto ho druhého pochopení.
"Co se děje"zeptá se mě starostlivě.
"Nic jen.."nedořeknu protože mi přiloží prst na ústa.
"Ještě si jí to neřekla že?"
"Ne nemám odvahu"povzdychnu si smutně
"Zkus jí to říct o přestávce máš přece možnost ji zavést do toho vašeho koutu ne?" řekne mi s úsměvem.
"Já..to je dobrý nápad" řeknu mu vděčně.On se na mě jen hezky usměje a řekne:
"Jj ale už musím jít za chvíli mi začne hodina tak ahoj"
"Jo ahoj"zamávala sem mu a šla zpátky do třídy.Sedla sem si do lavice a řekla Sáře:
"Sáro o přestávce…půjdeš se mnou do té místnustky?"
"Hm..jj"v duchu jsem jen jásala.
O přestávce v "místnustce":
"Co potřebuješ Lauro normálně bys mi to řekla v lavici kdybys něco potřebovala"
"Já vím ale tohle není jen nějaká věc"
"A o co se jedná"překvapeně na mě zamrkala
"Já musím něco udělat možná toho budu litovat celý život ale já to musím udělat promiň" políbila jsem ji.Sára jen vytřeštila oči ale v zápětí se zapojila.Já se jen pro sebe usmála.Bohužel jsme se museli odpojit protože nám docházel vzduch.
"Miluju tě"řekla mi
"Já tebe taky a ani nevíš jak dlouho"usmála sem se na ni.Začlo zvonit a tak jsme vyšli z místnustky a šli jsme si sednout obě s úsměvem na tvářích.
Druhý den:
"Ahoj bráško"pozdravila sem brášku hned ráno.
"Co se děje že si tak šťastná?"zeptal se mě s údivem ve tváři.
"Jen sem až po uši zamilovaná"
"Aha takže si jí to včera řekla"
"Jj řekla a co ty kdy už konečně Patrikovi řekneš že ho miluješ?"
"Dneska asi"
"Žádné asi ale určitě dělej teď bude u našeho domu"vystrčila sem ho ze dveří a jen sem pozorovala jak Patrik prochází kolem našeho domu a David k němu běží a říká ahoj musím ti něco říct (neumím odezírat ze rtů ale cítím to no jj sourozenecká pouto) a vzápětí se na něj Patrik usměje se slovy co potrebujes a bráška mu odpoví já chci ti říct že tě miluju řekne a zčervená.Patrika to překvapí ale vzápětí se usměje a políbí ho (Davida).David se jen usměje a pokračují spolu do školy a povídájí si o všem možném a já mezitím vydím jak na mě Sára křičí Ahoj Lauro, no jj můj blbý nápad vedl k lásce nás obou.